sev. šířka: 50°35,682´
vých. délka: 16°08,683´
nadmořská výška: 580-785 m n. m.
mapa KČT: č. 26 (sektor B3)
Vstup do Teplického skalního města se nachází asi jeden kilometr západně od Teplic nad Metují, v místech označovaných jako Střmenské podhradí (mapa 1). Turistický okruh je součástí národní přírodní rezervace Adršpašsko-teplické skály a platí zde přísná pravidla ochrany.
Skalní město leží v oblasti vnitrosudetské pánve, která byla založena ve spodním karbonu a během jejího dalšího vývoje až do spodního triasu byla vyplněna sedimentárními horninami, které vznikaly v prostředí říčních koryt, údolní nivy nebo mělkých jezer. Doprovázejí je rozsáhlé komplexy vulkanických hornin vzniklých ve témže období při erupcích četných sopek.
Větší část mezozoika byla celá oblast vyzdvižena a podléhala významné denudaci. Tuto etapu ukončily opakované transgrese svrchnokřídového moře ve kterém sedimentovaly mocné komplexy především klastických hornin. Zbytky těchto sedimentů dnes tvoří převážně střední část broumovského výběžku, resp. osu vnitrosudetské pánve na Českém území (mapa 2). Následné mladší geologické pochody zahrnující zvětrávání a transport rozrušených hornin, působení vody, mrazu, větru a živé přírody vytvořily v pískovcových horninách během třetihor a čtvrtohor morfologicky zajímavé, místy unikátní tvary mnoha skalních měst, věží, soutěsek a hřibů nebo hlubokých říčních údolí či kaňonů (foto 1, 2, 3 a 4).
Křídové sedimenty jsou ve vnitrosudetské pánvi tvořeny převážně horninami bělohorského a jizerského souvrství turonského stáří a z nich vystupují „ostrovy“ kvádrových pískovců březenského souvrství (střední až svrchní coniac). Tyto denudační zbytky tvoří Adršpašsko-teplické skály a stolovou horu Ostaš budované typickým křemenným kvádrovým pískovcem. V těchto pískovcích se vytvořily pseudokrasové morfologické prvky, které nevznikají rozpouštěním jako ve vápencovém krasu, ale především díky mechanickému (fyzikálnímu) zvětrávání. Vznikly tak makroformy reliéfu označované jako soutěsky, strže, rozsedliny, kaňony, skalní pilíře a skalní věže (foto 5, 6 a 7). Do skupiny mezoforem se pak řadí jeskyně, propasti, závrty, skalní brány, skalní okna, skalní tunely, izolované skály nebo skalní hřiby (foto 8, 9 a 10). Z mikroforem reliéfu pseudokrasového území zde určitě najdeme skalní dutiny, výklenky, voštiny, škrapy, skalní mísy, skalní lišty nebo inkrustace druhotné mineralizace (foto 11 a 12).
Významným pseudokrasovým fenoménem je suťová jeskyně v hlubokém údolí Skalského potoka pod hradem Střmen (foto 13). Vznikl zde spletitý systém úzkých chodeb a „dómů“ propojených do tzv. Teplické jeskyně o délce 1065 m. Díky své poloze na dně kaňonu je jeskyně extrémně chladná a vlhká. Jeskyně mají běžně ledovou krápníkovou výzdobu.
V samotném skalním městě je v profilu o mocnosti 105 m vyvinuto téměř 20 km puklin a propastí, z nichž některé dosahují hloubky až 60 m. Mezi zřícenými skalními bloky bylo objeveno až 8 km podzemních prostor. Celý systém vznikl především díky výmolové činnosti tekoucí vody a procesům mrazového zvětrávání.
Pro Teplické skály jsou velmi příznačné rozsáhlé skalní stěny o délce až několika set metrů rozčleněné podél svislých puklin a vrstevních ploch. Typickou ukázkou jsou Chrámové a Martinské stěny (foto 14, 15 a 16). Členitost skalních stěn je dána délkou zvětrávání. Kratší působení zvětrávacích procesů se projevuje hladší stěnou, suťová pole pod stěnou svědčí o nedávném skalním řícení. Typické tvary skalních věží jsou v Teplických skalách vzácné (na rozdíl od Adršpašské části) a patří k nim např. útvary Skalní koruna nebo Hláska. Na vrcholu těchto útvarů bývají vyvinuté škrapy vzniklé zvětráváním různě odolných částí horniny.
První zmínky o skalním městě pocházejí ze 13. století, kdy celé oblast byle nepřístupná a její okolí střežily tři hrady: Střmen, Skály a Adršpach. Do Adršpachu zavítal v roce 1770 J.W. Goethe, Teplické skály byly celé zpřístupněny až roku 1868. Současný turistický ruch má samozřejmě negativní dopad na tento přírodní unikát. Relativně málo pevný pískovec rychleji zvětrává, narušuje se půdní a vegetační kryt, zrychluje se vodní eroze.