sev. šířka: 50°32,261´
vých. délka: 16°02,633´
nadmořská výška: 441 m n. m.
mapa KČT: č. 26 (sektor C2)
Na severozápadním okraji Malých Svatoňovic najdeme opuštěný lom odkrývající permské a křídové horniny na hronovsko-poříčském zlomu (foto 1, 2 a 3). K lokalitě se dostaneme z náměstí v Malých Svatoňovicích po ulici 17. listopadu. Na konci zástavby pokračujeme po panelové cestě asi ještě 200 m. V těsné blízkosti lomu vede modrá a žlutá turistická značka (mapa 1).
Okolí lokality je budováno horninami vnitrosudetské pánve, konkrétně trutnovským souvrstvím (mapa 2). To je překryto mladšími svrchnokřídovými sedimenty. Nápadným prvkem v lomové stěně je téměř kolmé postavení sedimentárních vrstev, které je způsobeno jejich deformací na hronovsko-poříčské poruchové zóně (foto 4 a 5).
V trutnovském souvrství (saxon) převládají komplexy prachovito-jílovitých hornin, místy s polohami psamitů a psefitů. Na povrch vystupuje jednak na Broumovsku a rovněž vyplňuje trutnovsko-náchodskou depresi řazenou již do podkrkonošské pánve. Úzký pruh hornin v těsné blízkosti hronovsko poříčského zlomu je řazen k vyšším částem trutnovského souvrství. Nejběžnější horninou jsou hnědočervené, středozrnné až hrubozrnné brekciovité slepence až brekcie (foto 6 a 7). Hornina obsahuje až 90 % ostrohranných úlomků andezitů, které pocházejí z karbonské eruptivní fáze vnitrosudetské pánve. V jiných částech horniny pak převládají valouny křemene (foto 8). Menší měrou jsou zde zastoupeny horniny pískovcového a prachovito-jílového charakteru.
Po asi 150 miliónech let byly permské sedimenty trutnovského souvrství zaplaveny svrchnokřídovým mořem a vznikly zde usazené horniny perucko-korycanského souvrství. V těsném podloží této hranice jsou permské pískovce a slepence silně zvětralé, což se projevuje především jejich světlejší barvou (foto 9 a 10). Nejspodnější část cenomanského perucko-korycanského souvrství tvoří slepence a pískovce (foto 11, 12, 13 a 14), které postupně přecházejí do několikametrové polohy jemnozrnných pískovců, prachovců a vápnitých jílovců. Ty jsou pak v levé části profilu překryty spodnoturonským bělohorským souvrstvím, které reprezentují prachovce s křemičitým nebo vápnitým tmelem (foto 15, 16 a 17).
Sedimentární vrstvy v těsné blízkosti kontaktu mají nápadně kolmou orientaci se sklonem 70–80°. Směrem k okrajům profilu, zvláště směrem do křídových sedimentů se sklon rychle zmenšuje a vrstvy pozvolna získávají své původní horizontální uložení. Tato stavba je způsobena pohyby horninových bloků na hronovsko-poříčské poruchové zóně. Jedná se o pásmo paralelních zlomů, které oddělují jednotlivé tektonické kry sedimentárních hornin. Úklony vrstev se zvětšují směrem ke středu tektonické zóny, kde jsou postaveny téměř svisle. Porucha byla založena po sálské fázi variské orogeneze na začátku saxonu a po uložení triasových a svrchnokřídových sedimentů byla oživena díky vlivu alpinské orogeneze. Celá tektonické linie odděluje vnitrosudetskou pánev od trutnovsko-náchodské deprese, která je již součástí podkrkonošské limnické pánve.
Literatura
Tásler R., Čadková Z., Dvořák J., Fediuk F., Chaloupský J., Jetel J., Kaiserová-Kalibová M., Prouza ., Schovánková-Hrdličková D., Středa J., Střída M., Šetlík J. (1979): Geologie české části vnitrosudetské pánve. – Vydal ÚÚG v Academii, 296 stran. Praha.
Pešek J., Holub V., Jaroš. J, Malý L., Martínek K., Prouza V., Spudil J., Tásler R. (2001): Geologie a ložiska svrchnopaleozoických limnických pánví České republiky. – Český geologický ústav, Praha. 244 stran.