sev. šířka (S42): 50°39,140´
vých. délka (S42): 16°06,322´
nadmořská výška: 616 m n. m.
mapa KČT: č. 26 (sektor A2)
Asi 3,5 km severně od Adršpachu a 3 km severozápadně od kostela ve Zdoňově leží relativně mělký činný lom (foto 1, 2 a 3). Přístup na lokalitu je po asfaltové komunikaci z Adršpachu směrem na hraniční přechod, v severní části obce Zdoňov odbočíme vlevo na mostek přes Zdoňovský potok a pokračujeme asi 3 km po těžko sjízdné kamenité cestě až k lomu (mapa 1). Pro vstup je nezbytný souhlas majitele lomu.
Ve svrchní křídě bylo území vnitrosudetské pánve opakovaně zaplavováno mořem a vznikaly relativně mocné komplexy sedimentárních hornin, které se dochovaly až do současnosti (mapa 2). Mladší erozní a zvětrávací pochody v nich vytvořily geomorfologicky výrazné tvary, které souhrnně označujeme jako skalní města.
Ve svrchnokřídovém stupni cenoman došlo k celkovému poklesu Českého masivu a do prostoru, který svým rozsahem přibližně kopíruje mladopaleozoické pánve, proniklo od severu moře. Zalití pevniny mořem (mořská transgrese) bylo událostí, která se v průběhu svrchnokřídových stupňů cenoman, turon, coniac a santon několikrát opakovala. Během mořských záplav docházelo k intenzivní sedimentaci a i přes pozdější intenzivní denudační a erozní pochody se dochoval rozsáhlý sedimentární pokryv označovaný jako česká křídová pánev.
V celé české křídové pánvi můžeme rozlišit sedimenty vzniklé ve dvou rozdílných sedimentačních podmínkách. První typ se označuje jako facie kvádrových pískovců a vznikal v prostředí mělkého moře se silným přínosem písčitého materiálu z pevniny. Tento typ sedimentů převládá v komplexu křídových hornin uložených v nadloží mladopaleozoických sedimentů vnitrosudetské pánve na Broumovsku. Druhým typem hornin je facie vápnitých jílovců a slínovců (běžně opuky), které vznikaly ve větších hloubkách a dále od pobřeží, kde přínos pevninského materiálu byl velmi omezený.
Nejstarší křídové sedimenty mají sladkovodní charakter. Vznikaly v prostředí říční a jezerní sedimentace, kde zpočátku vyplňovaly nerovnosti předkřídového povrchu. Tento typ horniny se označuje jako perucké vrstvy a v oblasti Adršpachu a Broumovska zcela chybí. Bázi křídových sedimentů zde tvoří až korycanské vrstvy datované do středního cenomanu a reprezentující již horniny mořského původu. Jejich nejspodnější část je budována polohou písčitých slepenců s dokonale opracovanými valouny křemene. Tento bazální horizont vyplňuje morfologické nerovnosti mladopaleozoického podloží vnitrosudetské pánve. Střední část korycanských vrstev reprezentuje v okolí Libné až 25 m mocná poloha glaukonitických kvádrových pískovců, které místy obsahují slepencové vložky. Nadloží popisovaných pískovců je tvořeno vápnitými nebo prachovito-jílovými pískovci, místy jsou přítomny až vápnité prachovce.
Horniny těžené v lomu jsou řazeny do korycanských vrstev křídového stupně cenoman a petrograficky bývají označovány jako glaukonitové pískovce (foto 4 a 5). Vyznačují se tmavě okrovou až světle hnědou barvou, lavicovitou texturou a psamitickou, jemně zrnitou strukturou. Jen ojediněle se v nich vyskytují volné dutinky. Složení pískovce je velmi primitivní. Zcela převládají poloostrohranná až polozaoblená zrna křemene, místy jsou přítomny úlomky křemitých hornin – kvarcitů. Živce a muskovit najdeme v pískovci jen velmi sporadicky. Charakteristickým minerálem, který dokumentuje vznik horniny v mořském prostředí, je trávově zelený glaukonit (foto 6 a 7).
Glaukonitické pískovce obsahují na lokalitě Libná četné paleontologické nálezy, zejména pěkně vyvinuté schránky mlžů dosahují někdy velikosti přes 10 cm (foto 8, 9, 10 a 11). V cenomanských pískovcích mohou být přítomny i zbytky plžů a amonitů.
Jemnozrnný pískovec těžený v lomu je vhodný pro náročné kamenické práce. Byl využit např. při opravách Bratislavského hradu nebo hradu Strečno.