sev. šířka (S42): 50°09,735´
vých. délka (S42): 16°32,459´
nadmořská výška: 595 m n. m.
mapa KČT: č. 27 (sektor E3)
Asi 5,5 km východně od Ropkytnice v Orlických horách se nachází obec Bartošovice v Orlických horách. Vyjedeme-li z obce po silnici směr Kunvald, mineme po levé straně kravín zemědělského družstva a na pravé straně velkou odstavnou plochu. Asi o 100 m dále odbočíme na louku a po polní cestě jdeme asi 300 m mezi dva remízky (mapa 1). Na okraji pravého začínají balvany a v lese najdeme výchozy hornin (foto 1, 2 a 3). Lokalita leží asi 400 m západně od výše uvedeného zemědělského družstva.
Na lokalitě najdeme výchozy hrubě okatých dvojslídných rul (foto 4 a 5), které tvoří polohu v zrnito-šupinatých až zrnito-plástevných rulách. Oba typy se nacházejí v centrální části orlicko-kladského krystalinika a jsou součástí sněžnické skupiny.
Horniny ortorulového charakteru jsou v „jádře“ orlicko-kladského krystalinika běžně zastoupeným typem (mapa 2). Většina autorů předpokládá vznik ortorul během kadomské orogeneze. Mechanismus vzniku není zcela jasný – ortoruly mohou být magmatického původu, mohly vzniknout migmatitizací a granitizací, případně metamorfózou hornin vhodného složení.
Centrální část jednotky tvoří hrubě zrnito-plástevnaté až zrnito-šupinaté ruly migmatitického vzhledu, směrem k okrajům přecházejí do výrazně usměrněných ortorul nebo drobně zrnitých rul zcela na okraji. Jelikož některé ortoruly pronikají do hornin stroňské skupiny nebo vytváří ložní žíly ve stroňské, novoměstské i zábřežské skupině, je část ortorul pravděpodobně intruzivního charakteru. Část ortorul vznikla metamorfózou příhodných hornin, o čemž svědčí přechody do jiných horninových typů.
Ve starších pracích se ortoruly dělí na gieraltovské a sněžnické. Opletal et al. (1980) rozlišuje tři základní texturní typy:
Drobně zrnito-šupinaté ruly mají šedou, narůžovělou až červenou barvu. Mají nevýraznou plošně paralelní texturu, agregát živců a křemene je oddělován nevýraznými pásky slídových minerálů. Hlavními minerály jsou křemen, K-živec, plagioklas (An4-11), muskovit a biotit. Akcesorie zastupují granát, titanit, epidot, apatit a allanit.
Středně až hrubě zrnito-plástevnaté až plástevnaté ruly mají obvykle růžovošedou barvu. slídy tvoří velké shluky na nerovných foliačních plochách, v příčném řezu mají charakter čoček a proužků. Minerální složení je podobné s předcházejícím typem, hlavní rozdíl je v textuře a přítomnosti shluků nebo porfyroblastů mikroklinu.
Hrubě okaté ruly jsou typické pro výchozy u Bartošovic. Jedná se o horniny čočkovité nebo čočkovitě laminované, šedé nebo načervenalé barvy (foto 6). Lze je označit jako typické sněžnické ortoruly. Čočky jsou tvořeny jemnozrnnou mozaikou křemenných a živcových zrn a porfyroblasty mikroklinu. Větší oka jsou tvořena agregátem mikroklinového mikropertitu a obklopena jsou tabulkami slíd a vrstvičkou jemnozrnných plagioklasů nebo mozaikou křemenných zrn. Hlavní složky tvoří křemen, plagioklas (An4-13), mikroklin ,biotit, muskovit, chlorit a drobné akcesorie – apatit, zirkon, titanit. Plagioklas je ve dvou generacích – starší je silně alterovaná, mladší tvoří čiré porfyroblasty. Slídy jsou silně deformované, biotit obvykle chloritizovaný.
Jednotlivé texturní typy mají velmi podobné fázové složení, což se odráží ve velmi podobném chemickém složení. Hlavní rozdíly tvoří texturní znaky.
Literatura:
Mísař Z., Dudek A., Havlena V., Weiss J. (1983): Geologie ČSSR I. Český masív. – SPN, Praha. 336 stran.
Opletal M., Domečka K., Čech S., Čuta M., Fajst M., Holub V., Kačura G., Líbalová J., Pošmourný K., Sekyra J., Střída M., Šalanský K., Šulcek Z., Tásler R., Valečka J. (1980): Geologie Orlických hor. Vydal ÚÚG v Academii, Praha. 208 stran.
Kočandrle J., Opletal M (1985): Srovnání jaderných jednotek východního a západního křídla orlicko-kladské klenby. – Sbor. geol. věd, řada G, 40, 63-99. Praha.