sev. šířka: 50°31,663´
vých. délka: 15°29,712´
nadmořská výška: 504 m n. m.
mapa KČT: č. 23 (sektor A1)
Opuštěný a mírně zarostlý lom leží asi 1,5 km severně od staré Paky a je přístupný po účelové komunikace vedoucí souběžně se železniční tratí. V těsné blízkosti lomu je rozcestí žluté a zelené turistické značky (mapa 1). V lomu jsou pěkně odkryty vulkanické horniny podkrkonošské pánve (foto 1, 2, 3 a 4). Prostor lomu je soukromým pozemkem.
Lokalita se nachází v podkrkonošské svrchnopaleozoické pánvi (karbon – perm). Kromě sedimentární výplně jsou v pánvi přítomny intermediální až bazické vulkanity, dříve označované jako melafyry (mapa 2). V širším okolí lokality (tzv. levínská plošina) jsou zastoupeny převážně intermediální členy, které lze klasifikovat jako andezity. Mají vápenato-alkalický charakter a ve vztahu k variské orogenezi je můžeme pokládat za subsekventní vulkanismus.
Vulkanity v širším okolí lomu Hvězda se nacházejí ve formě tří rozlišitelných příkrovů uložených ve zvlněné synklinální depresi. Stratigraficky se jedná o hranici mezi vrchlabským a prosečským souvrstvím (autun), podloží příkrovů tvoří staropacké a čistské pískovce vrchlabského souvrství. Přívodní dráhy příkrovů měly pravděpodobně lineární charakter V-Z se směrem výlevů k severu. Hlavní systém puklin v příkrovech je druhotný a vznikl až po výlevu.
V okolí lomu Hvězda je vyvinut střední a svrchní příkrov a zasahuje sem i spodní příkrov. Styk příkrovů je přímý (foto 5 a 6) nebo je tvořen tufity červené barvy s obsahem rozložených úlomků melafyru. Hojné zastoupení tufitů najdeme na bázi svrchního příkrovu, jejich výskyt je ale nestálý, místy vykliňují nebo se zcela ztrácí. Mocnost nepřesahuje 20 m.
Andezitoidy (melafyry) jsou šedočerné, nazelenalé nebo nafialovělé horniny s všesměrně zrnitou kompaktní nebo amygdaloidní texturou (foto 7 a 8). Hlavními minerály jsou plagioklasy (bazicita odpovídá labradoritu), klinopyroxen s převahou enstatitové složky, olivín, titanomagnetit, ilmenit, apatit a vulkanické sklo. Typickými sekundárními minerály jsou chlorit, různé typy SiO2 hmoty, serpentinit, kalcit a hydroxidy železa.
Plagioklasy tvoří lišty o velikosti až 1,5 mm, běžné je dvojčatění podle různých zákonů. Často se vyskytuje chemická zonalita. Častou přeměnou plagioklasů je albitizace. Pyroxeny tvoří krystalky v základní hmotě a lze je klasifikovat jako Ca-augit až pigeonitaugit. Případné ortopyroxeny jsou vždy serpentinizovány. Olivín tvoří vyrostlice až 1,5 mm a obvykle bývá silně serpentinizován nebo chloritizován.
Všechny andezitoidy lze rozdělit do tří typů: drobnozrnné horniny, jemnozrnné horniny a typy porfyrické s velmi jemnou základní hmotou. Doprovázející tufy mají charakter silně rozložených šedých prachových hornin, často s podstatným obsahem vulkanického skla. Tufity mají obvykle červenou barvu (foto 9, 10 a 11) a jsou tvořeny křemennými zrny, plagioklasem, kalcitem a chloritem. Základní hmota obsahuje silné zastoupení pigmentu – hematit a limonit.
Literatura
Šreinová B., Šrein V. (1997): Melafyry levínské plošiny. – Bull. min.-petr., odd., NM v Praze, Vol. 4-5, 200-203. Praha.