sev. šířka: 49°34,742´
vých. délka: 14°20,942´
nadmořská výška: 479 m n. m.
mapa KČT: č. 39 (sektor B5)
Asi 10 km jjz. Od Sedlčan a dva kilometry severně od Petrovic leží na severním okraji obce skoupý činný etážový lom (foto 1, 2 a 3). Přístupný je po silnici 3. třídy, která spojuje Petroviče a Bratřejov (mapa 1). Pro vstup do těžebního prostoru je nezbytné povolení provozovatele.
Při vzniku středočeského plutonického komplexu během variské orogeneze byly periplutonicky metamorfovány komplexy moldanubika i tepelsko-barrandienské oblasti. Vznikl plášť plutonického komplexu, který zahrnuje horniny moldanubické oblasti, proterozické a paleozoické komplexy. Zlomové struktury směru SZ-JV (sázavský a jáchymovský zlom) rozdělují magmatický komplex na tři bloky: severní je tvořený říčanským granitem se staropaleozoickým pláštěm, střední blok obsahuje v plášti paleozoikum nasedající na proterozoikum a na východě je plášť reprezentován moldanubikem. Plášť středočeského plutonického komplexu byl jednotně postižen kontaktní metamorfózou a horniny moldanubika a proterozoika i prekambrickou regionální metamorfózou.
Zbytkem plášťového komplexu středočeského plutonického komplexu jsou i tzv. metamorfované ostrovy nebo ostrovní zóny. Tyto celky tvoří nesouvislou oblast pokrývající různé části plutonu a jejich svrchnoproterozoická a spodnopaleozoická metamorfovaná výplň má řadu shodných znaků se stejně starými nemetamorfovanými horninami barrandienu. Jednotlivé metamorfované ostrovy mají rozdílnou velikost a rozdílnou litologickou náplň.
K plošně nejrozsáhlejším patří sedlčansko-krásnohorský metamorfovaný ostrov s nejlépe zachovanou sekvencí paleozoických hornin (mapa 2). Ačkoliv je celý sled kontaktně metamorfován, bylo zde možné definovat původní stratigrafii a to i na základě četných paleontologických nálezů. Stratigrafie celého komplexu je od podloží následující:
svrchnické souvrství je tvořeno komplexem šedých až šedozelených laminovaných metasiltovců a metadrob kontaktně metamorfovaných na cordieritové a biotit-cordieritové plodové břidlice a rohovce. Přítomny jsou polohy nebo čočky tzv. vletických slepenců. Komplex pozvolna nasedá na bazické vulkanické metamorfované horniny pravděpodobně jílovského pásma. Stáří souvrství je nejisté, podle některých autorů se jedná o svrchní proterozoikum, podle jiných jsou vletické slepence paralelou k žiteckým slepencům spodního kambria barrandienu.
krašovické souvrství je komplex různě mocných střídajících se metasiltovců, metadrob, tufitických hornin, laminovaných vápenato-silikátových hornin a kvarcitů. Místy jsou vyvinuty polohy a čočky metakonglomerátů. Přechod z podloží je ostrý, svrchní hranice rovněž. Stáří hornin se předpokládá spodnoordovické a to na základě ichnofosilií ze světlých kvarcitů. Komplex má mocnost až 1000 m.
radešínské souvrství je sled monotónních tmavě šedých metapelitů, které jsou metamorfovány do cordierit-chiastolitových plodových břidlic a masivních kontaktních rohovců. Hranice vůči nadložnímu i podložnímu souvrství je ostrá. Předpokládá se svrchně ordovické stáří.
tisovnické souvrství je tvořeno tmavě šedými chiastolitovými a chiastolit-cordieritovými břidlicemi a rohovci, často s obsahem grafitu a pyritu. Původními horninami byly pravděpodobně graptolitové břidlice. Svrchní část souvrství tvoří laminované erlány vzniklé metamorfózou vápnitých břidlic. Spodní hranice souvrství ostře začíná sedimentací graptolitových břidlic, svrchní hranice je tvořena neostrým přechodem do vápencových hornin. Stáří je určeno na landover a wenlock spodního siluru.
týnčanské souvrství je tvořeno svrchně silurskými laminovanými krystalickými vápenci, které jsou místy bohaté pyritem. V nadloží vápenců jsou uloženy hodětínské břidlice metamorrfované na cordierit-sillimanitové plodové břidlice stáří svrchní silur nebo spodní devon.
zbirovské souvrství je charakteristické rychlým nástupem karbonátové sedimentace na bázi a karbonáty převládají i v dalším sledu. Typická jsou tělesa světle šedých masivních krystalických vápenců obklopená polohami a lavicemi laminovaných tmavě šedých vápenců s obsahem grafitu, přítomny jsou rovněž erlány a rohovce. Ve svrchní části najdeme cordieritové a chiastolitové břidlice a rohovce bohaté grafitem a pyritem. Na základě nálezů krinoidů jsou datovány do spodního devonu.
křemenické souvrství je nejvyšším souvrstvím sedlčansko-krásnohorského ostrova a je tvořeno plodovými břidlicemi, kvarcitovými břidlicemi a kvarcity a v nejvyšší části jsou uloženy monomiktní křemenné skoupské slepence.
Obecně najdeme ve výše popsaném stratigrafickém sledu některé paralely s barrandienským vývojem staršího paleozoika a je zde možné zaznamenat některé globálně významné události, např. spodnoordovickou transgresi, silurskou transgresi nebo svrchnosilurské oteplení klimatu.
Činný lom ve Skoupém odkrývá komplex devonských hornin, které se řadí do zbirovského souvrství. Ve svrchních polohách vápencového sledu můžeme rozlišit dva odlišné horninové typy:
masivní bílé až světle šedé, hrubě krystalické vápence bez vrstevnatosti tvoří bázi lomu a směrem do nadloží přecházejí do tmavších krystalických vápenců s krinoidovými zbytky (foto 4 a 5),
stratigrafické nadloží tvoří tmavší, jemně zrnité a zřetelně vrstevnaté krystalické vápence s vnitřní laminací (foto 6 a 7). Místy obsahují polohy černošedých rohovců s pyritem.
Oba typy krystalických vápenců reprezentují odlišné faciální typy, přičemž masivní vápence prvního typu představují útesové (biohermové) těleso. Čočkovité polohy krinoidových vápenců naznačují oscilační změny podmínek při růstu hlavního bihermového tělesa.
Čočkovité polohy grafitických vrstevnatých vápenců uzavřené v útesových masivních vápencích poskytly stonky krinoidů fosilizované kalcitem. Popsané rody jsou datovány do devonu.
V nadloží vápencového (mramorového) komplexu leží pravděpodobně rovněž devonské cordieritové rohovce a břidlice.
Ve stěnách lomu jsou dobře patrné žilné magmatické horniny lamprofyrového typu, jejichž vznik je spojen s pozdní fází krystalizace středočeského plutonického komplexu (foto 8, 9, 10 a 11).
Literatura:
Chlupáč I. (1981): K stratigrafii a faciálnímu vývoji metamorfovaného paleozoika sedlčansko-krásnohorského ostrova. – Věstník ÚÚG, 56, 4, 225-232. Praha.
Chlupáč I. (1989): Stratigraphy of the Sedlčany-Krásná Hora Metamorphic „Islet“ in Bohemia (Proterozoic? to Devonian). – Čas. mineral. geol., 34, 1, 1-16. Praha.
Kachlík V., Heřmánek R., Vítková P., Janoušek V. (1999): Petrology, Geochemistry and Paleotectonic Setting of Metavulcanic rocks at the Teplá-Barrandian-Moldanubian Boundary: Evidence from the NE Part of the Islet Zone, Central Bohemian Pluton. – Geolines, 8, 34-35. Praha.
Svoboda J, Horný R. (1957): Zpráva o geologickém mapování okolí Skoupého u Sedlčan. – Zprávy o geol. výzk. v r. 1956, 169-171. Praha.