sev. šířka: 49°54,934´
vých. délka: 15°46,257´
nadmořská výška: 323 m n. m.
mapa KČT: č. 45 (sektor B5)
Asi 3,5 km západně od Slatiňan a 4,5 km jihozápadně od Chrudimi leží obec Rabštejnská Lhota. Na východním okraji obce se nachází volně přístupná chráněná lokalita Na skalách. Přístup ze středu obce je možný kolem rybníka, asi 100 m za zástavbou, na lokalitu vede žlutá a modrá turistická značka (mapa 1). Na lokalitě najdeme několik výchozů, které velmi pěkně dokumentují transgresi křídových sedimentů (foto 1, 2, 3 a 4).
Lokalita se nachází na severním okraji tepelsko-barrandienské (středočeské) oblasti v místech, kde jsou paleozoické horniny chrudimského paleozoika překryty svrchně křídovými sedimenty české křídové pánve. Horninový profil dokumentuje transgresi cenomanského moře na ordovické křemence.
Geologická jednotka označovaná jako chrudimské paleozoikum vystupuje na severním okraji Železných hor a postupně se noří pod svrchnokřídové sedimenty (mapa 2). Podloží jednotky tvoří sovoluské proterozoikum, v jednotce samotné jsou paleontologicky doloženy horniny středního kambria až devon. Starší horniny najdeme v tzv. přeloučské synklinále, a patří k nim především středně kambrické drobové pískovce a břidlice spolu se spodně ordovickými (tremadok) kvarcity. Jihovýchodněji ležící vápenopodolská synklinála začíná svůj sedimentační cyklus slídnatými fylitickými břidlicemi s tenkými polohami slepenců. Následuje hlavní výplň celé struktury jimiž jsou černé fylitické břidlice s polohami siltových břidlic a siltovců. Tento sled ukončuje ordovický sedimentační cyklus. Silurskou sedimentaci reprezentují grafitové břidlice a bitumenní vápence s bohatou graptolitovou faunou. Devonské vápence v okolí Prachovic a Vápenného Podolu zakončují celý stratigrafický sled.
Vývoj chrudimského paleozoika začíná bazálním členem senických vrstev. Po přerušení sedimentace na konci kambria, došlo k transgresi ordovických kvarcitů a slepenců. Významným křemencovým horizontem jsou právě horniny v okolí Rabštejnské Lhoty datované do ordovického stupně dobrotiv. Křemence jsou světle hnědé nebo šedohnědé, celistvé až jemně zrnité horniny, převládajícím minerálem je křemen (foto 5 a 6). Místy jsou v nich zachovány chodbičky po činnosti červů , tzv. ichnofosilie Skolithos a Pragichnus. Jejich stáří je přibližně odhadováno na 460 miliónů let. Horniny chrudimského paleozoika jsou zcela ekvivalentní s horninami barrandienského paleozoika, během variské orogeneze však byly slabě metamorfovány.
Asi o 370 miliónů let později tvořily křemencové horniny mořské pobřeží, v některých částech výchozů se můžeme dokonce setkat s křemencovými příbojovými valouny. Na toto podloží postoupilo cenomanské moře při jedné z prvních transgresí (foto 7, 8 a 9) a vytvořil se sled pískovců, které řadíme do korycanských vrstev perucko-korycanského souvrství. Perucké vrstvy tohoto souvrství představují říční a jezerní sedimenty reprezentované především slepenci, pískovci a jílovci. Jejich přítomnost závisí na morfologii podloží, při vzniku vyplňovali deprese v původním terénu. Korycanské vrstvy jsou výsledkem cenomanské mořské transgrese, které probíhala v několika opakovaných cyklech. Obvykle se jedné o pískovce, pouze na skalnatém pobřeží vznikaly příbojové facie slepenců, bioklastických a mikritových vápenců. Pískovce na lokalitě Na skalách jsou světle žluté, místy s nazelenalým odstínem, lze je označit jako hrubě zrnité, silně rozpadavé (foto 10, 11 a 12). V některých výchozech můžeme najít i rysy příbojové facie.