Paškapole u Bořislavi

Vyrostlice augitu v leucitickém bazanitu Českého středohoří.

Obrazová dokumentace k lokalitě

severní šířka (S42): 50°34,278´

východní délka (S42): 13°57,077´

nadmořská výška: 428 m n. m.

mapa KČT:

Drobné výchozy a staré lůmky odkrývají silně alterované horniny plošného výlevu leucitického bazanitu (dříve označované jako tufy). Hornina je hrubozrnná, silně alterovaná a rozpadá se na drobný štěrk, ve kterém nalezneme vyrostlice pyroxenu a silně přeměněného flogopitu. Běžný je i výskyt krystalů „čedičového“ amfibolu.

Již v 19. století byly popsány volné, často zdvojčatělé krystaly „augitu“ v jílovité hornině a čediči. Z této doby také velmi pravděpodobně pocházejí drobné lůmky v okolí dnešní silnice.

Krystaly pyroxenů byly ve starší literatuře označovány jako augity na základě optických vlastností. Podle práce Radoň, Rapprich (2005) je stavba pyroxenových krystalů homogenní s běžnými inkluzemi amfibolu. V chemickém složení dominuje Ca a Mg, obsah Ti je nízký, zatímco obsah Cr je zvýšený. Poměr Mg a Fe odpovídá monoklinickým pyroxenům z primitivních bazaltických hornin. Většina analýz leží v klasifkačním poli diopsidu, některé jen těsně přesahují do pole augitu. Podle platné klasifikace IMA je možné pyroxen z Paškapole označit jako chromito hlinitý diopsid.

Radoň M., Rapprich V. (2005): „Augit“ z Paškapole: klasický minerl Českého středohoří ve světle moderní klasifikace. – Bull. mineral.-petrolog. Odd. Nár. Muz (Praha), 13, 196-199.

Na dokončení lokality se pracuje.

Obrazová dokumentace k lokalitě Paškapole

mapa 1

mapa 2

obrázek 1