sev. šířka (S42): 50°37,328´
vých. délka (S42): 16°17,742´
nadmořská výška: 425 m n. m.
mapa KČT: č. 26 (sektor B4)
Lokalita, kterou představuje opuštěný stěnový lom (foto 1, 2 a 3), se nachází na levé straně silnice vedoucí z Hynčic do Broumova, těsně za obcí Hynčice, asi 500 m jihovýchodně od železniční zastávky (mapa 1). Lom je v současné době oplocený a slouží jako skládka kameniva. Lomová stěna je zarostlá, ale poskytuje dostatek čerstvého horninového materiálu.
Na lokalitě se vyskytují horniny permského útvaru, které tvoří součást mladopaleozoické výplně vnitrosudetské pánve (mapa 2). Jde o vulkanosedimentární komplex řazený do stupně autun označovaný jako broumovské souvrství (podrobněji rozdělené na vrstvy noworudské, olivětínské a martínkovické) a dosahující mocnosti až 1 000 m. Jeho převažujícími horninami jsou rytmicky se střídající prachovce, jílovce a jemnozrnné pískovce. Ostatní sedimentární horniny typu slepenců, brekcií nebo karbonátů jsou zastoupeny jen v nepatrném množství.
V lomu u Hynčic jsou odkryty horniny vulkanického původu, které významně doplňují sedimentární komplexy vnitrosudetské pánve. Starší projevy vulkanické činnosti řadíme do karbonského stupně westfál. Najdeme je v žacléřském nebo odolovském souvrství, větší část žil, lávových příkrovů a pyroklasik kyselých vulkanických hornin (ryolity) leží v polské části pánve. Na našem území jsou přítomny jen ojedinělé lávové proudy a tufy bazických vulkanitů (bazalty až andezity).
Mnohem větší intenzity dosahovala vulkanická činnost v permu, především během sedimentace již zmíněného broumovského souvrství (svrchní autun). Vznikl poměrně rozsáhlý vulkanický komplex o rozloze desítek km2 s podřízenými vložkami sedimentárních hornin. Jako zdroj vulkanického materiálu se předpokládá několik málo vulkanických center. Časově lze celou vulkanickou událost rozdělit do tří samostatných cyklů. Ve starší fázi každého cyklu vznikaly bazické horniny typu bazaltů a andezitů a během mladší fáze se formovala tělesa kyselých vulkanitů ryolitového typu.
Lom u Hynčic poskytuje velmi instruktivní ukázky hornin vzniklé v průběhu druhého vulkanického cyklu. Na jeho počátku dochází k výlevům bazaltů do svrchní části dworeckých vrstev (tzv. dworecké melafyry) a poté následuje závěrečná mohutná explozivní činnost, která vedla k vytvoření rozsáhlého „ryolitového komplexu“ v nadloží noworudských vrstev. Tato událost představuje nejrozsáhlejší vulkanickou aktivitu ve vnitrosudetské pánvi.. Vzniklé vulkanické těleso o mocnosti až 400 m má heterogenní charakter a jeho jednotlivé horninové typy tvořené ryolitovými tufy, tufity, ryolity nebo ignimbrity do sebe pozvolna přechází. S ohledem na ostatní mladopaleozoické pánve v České republice je přibližně 15% podíl vulkanických hornin v broumovském souvrství zcela unikátní.
V okolí Hynčic a Ruprechtic reprezentují „ryolitový komplex“ dva odlišné horninové typy. Spodní část tvoří těleso červenohnědých ryolitových tufů o mocnosti asi 170 m. Pyroklastika jsou tvořena popelovými a lapilovými tufy, které přechází až do aglomerátových tufitů a aglomerátů. S nadložními ignimbrity jsou spjaty pozvolnými přechody, které se vyznačují světlejší barvou hornin a mocností až několik metrů.
Svrchní část „ryolitového komplexu“ tvoří homogenní těleso ignimbritů, které u Heřmánkovic dosahuje mocnosti až 150 m. Jako ignimbrity se označují horniny podobné tufům, složené z útržků vulkanického skla, lávy a úlomků minerálů. V lomu u Hynčic mají tyto horniny celistvou texturu s pouhým okem viditelnými drobnými vyrostlicemi živce a křemene. Základní hmota, která je dobře patrná až v mikroskopu, obsahuje útržky lávy (pemzy), melafyrů, ryolitů a úlomky křemene a živců (foto 8, 9 a 10). Na rozdíl od ignimbritů z lomu u Ruprechtic je barva horniny bílá nebo velmi světle růžová – tzv. hynčický typ (foto 4, 5, 6 a 7). Zdejší ignimbrity obvykle neobsahují vulkanické sklo a naopak jsou pravidelně zastoupeny polozaoblené xenolity v množství až 10 % objemu horniny. Jejich velikost nepřesahuje 3 cm a tvoří je bazalty, krystalické břidlice a permské sedimenty.
Vznikem ignimbritů byl definitivně ukončen vývoj noworudských vrstev a skončila hlavní fáze kyselého vulkanismu druhého vulkanického cyklu.
Literatura:
Tásler R., Čadková Z., Dvořák J., Fediuk F., Chaloupský J., Jetel J., Kaiserová-Kalibová M., Prouza ., Schovánková-Hrdličková D., Středa J., Střída M., Šetlík J. (1979): Geologie české části vnitrosudetské pánve. – Vydal ÚÚG v Academii, 296 stran. Praha.
Pešek J., Holub V., Jaroš. J, Malý L., Martínek K., Prouza V., Spudil J., Tásler R. (2001): Geologie a ložiska svrchnopaleozoických limnických pánví České republiky. – Český geologický ústav, Praha. 244 stran.